Vítejte na internetových stránkách Vaší knihovny!

Co zde určitě najdete?

Stránky Vám představí knihovnu a služby, které nabízí.

Informují Vás o aktuálním dění, jako jsou akce v knihovně nebo novinky v našem knihovním fondu.

Představí Vám zajímavé projekty, které Vám pomohou vybírat si knihy přesně pro sebe „na míru“ a kde můžete potkávat spřízněné čtenářské duše.

Pomohou Vám najít knihovnu, nebo se na nás přímo obrátit.

Doufáme, že zde snadno najdete vše, co hledáte a bude Vám zde příjemně - jako při samotné návštěvě knihovny.

Budeme rádi, když nám dáte vědět, zda jste s našimi službami spokojeni!

Potěší nás například:

• jakékoliv návrhy na jejich zlepšení,
• nápady na akce a hosty,
• tipy na nové knihy či časopisy, které Vám doposud ve fondu chybí.

Oslovte nás přímo v knihovně, nebo využijte on-line kontaktní formulář.

Vaše knihovnice Jiřina Zábranská

Dědictví Šumavy - Sbírka pověstí ze Šumavy a jihozápadních Čech
Pověsti Horažďovicko
Příběhy nejen z úsvitu českých dějin
Kdokoli by si chtěl zamilovat Horažďovicko, musí jít na to oklikou, a to přes badatelské a sběratelské dílo dvou výjimečných osobností – Karla Němce a Josefa Pavla. Těm se podařilo sesbírat fundamenty lidových pověstí z tohoto staroslavného regionu a tak je odkázat našim časům.
Dávný přemyslovský správní celek má jméno po vrchu nad Otavou – Práchní. A město možná po misionáři Gorazdovi. Každopádně čas nepostál a ruiny hradiště i potomního hradu obsadily přízraky duchů a temných sil. Stejně jako nakonec rozkotané zdi pevnosti Rabí, kde se narodil celý cyklus pověstí o hrdém a krutém panu Půtovi. Nemůžeme pominout ani zdejší židovskou obec, o jejíž moudrosti i jímavém humoru svědčí několik vzácně zachovaných židovských skazek. Krajinu kolem města Horažďovic poznamenal také hejtman Žižka a stopy jeho bojů vysvětlují často půvabné místní vyprávěnky.
Když se rozhlédneme vůkol, lidové pověsti ožívají na přesných místech a činí tak naše kroky opatrnějšími. Kdo by chtěl ostatně potkat ducha dávného alchymisty z Nalžovských Hor či bojanovického vodníka, který neměl žádný smysl pro humor. Ale třeba by se nebál o svatojánské noci vypravit na Prácheň, kde zaručeně kvetlo zázračné kapradí. A mohl by si tak přát pro tuto zemi opravdu něco vzácného – úctu k předkům, lásku k práci a mír domovům.
Více o autorovi Ondřeji Fibichovi na www.cestyksumave.cz
Kde se vzala Fischlům ryba
Horažďovičtí Fischlové sobě vyprávěli, kde se vzala ve znaku jejich rodu ryba. Patřili totiž pradávno do jednoho kmene Izraelitů zvaného Efraim. Ten měl ve znaku dvě ryby, jak dodnes
vídáme na náhrobcích židovských hřbitovů. A protože se ryba řekne německy der Fisch, pošlo odtud příjmí Fischl.
Jaroslav Fischl, Kořeny rodu Fischlů 2008
Návštěvy duchů
Ještě jsou pamětníci, když přišel na horažďovickou faru mladý kaplan. Místní děkan se mu zdál nějaký přepadlý. Až po pár týdnech mladý kněz zjistil, že na faře straší. Vždy v noci se děkan zamykal ve svém pokoji, neboť po chodbě pluly bledé mátohy mlčenlivě a hrozně a zase se ztrácely ve sklepě. Kaplan po tomto tajemství pátral, až zjistil, že z farního sklepa vede zapomenutá chodba do kostelní krypty. Tam již mnoho staletí odpočívali maltézští rytíři a kněží. Na faře se nakonec uradili a nechali vchod do podzemí zazdít. Od té doby byl klid.
Vyprávěl páter Milan Píša 2006
Vůz svatého Tomáše
V noci na 22. prosince jezdívá z děkanského kostela v Horažďovicích až na hřbitov sám svatý Tomáš na ohnivém voze. U hřbitovních vrat tu již čekají zesnulí Tomášové, pomohou mu z vozu, a vedou jej k velikému kříži. Ten je plný světla a slouží za oltář. Zde se světec pomodlí, požehná svým jmenovcům a náhle zmizí. Mrtví se klidně vrátí do svých hrobů a opět celý rok čekají na pověstný ohnivý vůz.
Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863
Poklad Hraběnky Eleonory
Když Francouzové vpadli do Čech, vznikla mezi lidem veliká panika. Také na horažďovickém zámku. Hraběnka Eleonora nechala zazdít v jedné chodbě všechny zdejší klenoty. Poklad ten prý hlídá černý kocour a každému vetřelci oči vyškrábe.
Adolf Daněk, Rukopisná sbírka SOkA Strakonice
Ochraptělé zvony
Přečasto divoce žili páni šlechticové. V jednom souboji na horažďovickém rynku zapíchl hrabě Kokořovský pana Branišovského. Při pohřbu nebohého začaly rozhoupané zvony náhle žalostně výt, pak zachrastily a nakonec oněměly. Musely se pak pořídit nové. Psal se tuším rok 1634.
Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863
Zlodějské čarování
Severin Pašek z Horažďovic byl zloděj a čaroděj. Ozbrojen kordem, bambitkou, sekerou a paklíči vycházel do města na lup. Na počátku svého nepočestného řemesla vloupal se do děkanského kostela, kde si amulet ku dalším lotrovinám pořídil. Vyřezal z mešní knihy pergamenové list, popsal jej muřími nohami a tak to při sobě stále nosil. Byl jako neviditelný. Při těch čarách mu jeho žena Kateřina pomáhala. Po dlouhém čase jej konečně dopadli. Odsoudili a sťali. Kateřina z města vymrskána a vypovězena na 10 mil daleko.
Soudní registr Horažďovic
Vodník jako býček
Jednou se vracel horažďovický řezník pozdě v noci domů. Procházel zrovna kolem rybníka, když vtom zahlédl na hrázi telátko býčka. Hovádko bylo tuze pěkné, a tak si ho muž hodil přes ramena. Avšak každým dalším krokem se zvíře pronášelo, až jej musel nakonec řezník shodit z ramen. Tele poskočilo a zabučelo: „Teď jsem tě dostal!“ Propánajána, on to byl vodník!
Josef Virgil Grohmann, Pověsti z Čech a Moravy 1863
Více pověstí na https://povesti.knih-pt.cz/obsah/seznam?region=11
Tento projekt vznikl za finanční podpory Česko – německého fondu budoucnosti, ve spolupráci Městské knihovny Prachatice, spisovatele Ondřeje Fibicha a Kreisbibliothek Freyung.
Knihy s tematikou pověstí, legend, pohádek a dalších příběhů
od Ondřeje Fibicha si můžete rezervovat v naší knihovně zde
Výběr titulů